Blog

Kde berou vegani bílkoviny?

Pokud se stravujete vegansky či vegetariánsky, pravděpodobně jste se už někdy setkali s otázkou „Kde jako bereš bílkoviny?“ Nejspíš vám byla položena už nejméně stokrát a nejspíš ji „milujete” úplně stejně jako já. Člověk by čekal, že vzhledem k tomu, kolik je na toto téma dostupných informací a hlavně vtipů, tak už si nikdo nemůže myslet, že by nás rostlinná strava jakkoli ochuzovala nebo ohrožovala. Je ovšem pravda, že s čímkoli novým a neznámým přichází i řada otázek, které mohou být pro spoustu lidí matoucí, takže se nyní pojďme společně podívat, jak to s těmi bílkovinami vlastně je.

Bílkovina, neboli protein, je základní stavební kámen lidského těla. Skládá se z aminokyselin a zároveň spolu s tuky a sacharidy tvoří tři základní složky výživy. Aminokyseliny se dále dělí na esenciální (musíme je přijímat v potravě) a nonesenciální (tělo si je umí vyrobit samo). Konvenčně se stravujícím lidem se jako zdroj proteinu často vybavují potraviny jako například maso, vejce nebo mléčné výrobky v podobě tvarohu a jogurtů. Zde právě ve většině diskuzí vzniká první z mnoha mýtů a to je ten, že rostlinné bílkoviny jsou takzvaně neplnohodnotné, což znamená, že neobsahují všechny esenciální aminokyseliny. Tuto domněnku ovšem vyvrací už jen samotný fakt, že vegetariáni a vegani postupně nevymírají, ba naopak se tato komunita stále více rozšiřuje a to i mezi sportovci, u nichž je nutný vyšší příjem bílkovin.

K této mylné hypotéze se často pojí i další myšlenka, která vychází z toho, že pokud jsou rostlinné bílkoviny neplnohodnotné, musíme je během jednoho jídla nakombinovat tak, abychom naplnili celé aminokyselinové spektrum. Ještě stále se občas můžeme dočíst, ať už v knihách podporující tuto myšlenku nebo na internetu, že vhodně sestavené veganské jídlo je takové, které se skládá z luštěnin a obilovin (cizrna s rýží) nebo luštěnin a semínek (pomazánky, hummus). Pokud si ale informace ověříme u důvěryhodných zdrojů, zjistíme, že se opět jedná o další mýtus. Naše tělo je totiž opravdu chytré a plnohodnotné spektrum si umí vytvořit samo, pokud mu k tomu dodáme ty správné prostředky během celého dne, namísto v rámci jednoho jídla.

A kde tedy rostlinné bílkoviny vzít? Bílkoviny jsou sice obsaženy ve všech rostlinných potravinách, některé jsou na ně však bohatší. Nejlepším zdrojem jsou luštěniny (fazole, čočka, cizrna), obiloviny (jáhly, špalda, oves), ořechy, semínka, některá zelenina (zelený hrášek, brokolice), houby, sójové produkty (tofu, tempeh, seitan), lahůdkové sladové droždí, pseudoobiloviny (pohanka, quinoa, amaranth), proteinové prášky…  Důležité je také zmínit rostlinné potraviny obsahující kompletní aminokyseliny v optimálním poměru a to jsou quinoa, konopné semínko, chlorella a spirulina.

Zde je vidět, že výběr potravin bohatých na rostlinné bílkoviny je opravdu pestrý, ovšem nesmíme zapomínat, že kromě dostatečné pestrosti je nutné dávat si také pozor na dostatečný kalorický příjem. Vegani a vegetariáni, kteří nezískávají ze stravy dostatek kalorií nebo nemají pestrou stravu, riskují, že budou mít nedostatek živin. Od toho se pak mohou dále odvíjet i nejrůznější zdravotní problémy, a proto byste se měli snažit každý den do svého jídelníčku zařadit luštěniny, obiloviny, semínka a oříšky.

Za zmínku rozhodně stojí i řada výhod rostlinných bílkovin nad těmi živočišnými. Nejprostší výhoda se zdá být ta ekologická, jelikož živočišná výroba klade na životní prostředí mnohem větší nároky než výroba rostlinná. Ze zdravotního hlediska lze podotknout, že živočišné bílkoviny, oproti těm rostlinným, obsahují mnohem vyšší procento nasycených mastných kyselin, které přispívají k srdečním chorobám. Z rostlinných bílkovin naše tělo získává také vlákninu, která je pro jeho zdraví opravdu důležitá.

Ačkoli to může pro začátečníka působit poněkud zmateně, na rostlinných bílkovinách se opravdu není čeho bát. Pro lepší orientaci ve vašem denním kalorickém příjmu už v dnešní době existuje nespočet aplikací a webových stránek, které vám s přehledem pomohou (Cronometer, Kalorické tabulky) stačí pouze zapátrat na internetu a vybrat si tu, která vám bude nejvíce vyhovovat.

Proč dáváme obal do obalu?

Již v květnu loňského roku navrhla Evropská komise zakázat jednorázové plastové výrobky jako nádobí, příbory nebo brčka. V budoucnu by se tyto produkty měly vyrábět už jen z ekologičtějších materiálů. Komise chce tímto návrhem omezit znečišťování světových oceánů a také připomenout, že podobné předměty tvoří asi 70 procent všech odpadků v mořích.

Ačkoli se jedná o značný pokrok, brčkem a vidličkou to bohužel nekončí. Téměř při každé návštěvě obchodu s potravinami, supermarketu, farmářských trhů, dokonce i obchodu se zdravou výživou mou pozornost upoutá jedna zarážející věc. Některým lidem se může tato skutečnost jevit jako banalita, jiným pohled na ni trhá srdce. Řeč je o používání mikrotenových sáčků na ovoce či zeleninu a to obzvláště na ty plodiny, které mají vlastní přirozený obal jako například banány, pomeranče, citrony, kukuřice, cibule a další.

Při zdolávání labyrintu uliček supermarketu mi vždy bijí do očí nákupní košíky, ve kterých se od pultu přes pokladnu až domů vezou banány, nebo jakákoli podobná plodina, zabalené v průhledném jednorázovém igelitovém pytlíku a v tom lepším případě jsou uvnitř banány alespoň tři. Člověk automaticky trhá ze stojanu jeden sáček za druhým a cpe do nich toto ubohé ovoce na vzdory tomu, že má vlastní přirozený obal a drží pohromadě, nikam se mu neodkutálí.

O zbytečnost obalů a balení celkově se však nejedná pouze v tomto případě. Balené věci jsou všude kolem nás. Vzpomeňme si třeba jen na obyčejnou salátovou okurku potaženou tenkým plastovým obalem. Igelitové sáčky používáme i na pečivo, zeleninu, dokonce i při nákupu mražených potravin se jím rovněž pojistíme. A jak se tedy mikrotenovým obalům vyhnout?

V dnešní době nekonečných možností k tomu stačí opravdu málo, například zamyslet se vždy, když míříme ke stojanu pro další pytlík a zeptat se sami sebe, zda je opravdu nutný nebo jen necháváme naše myšlenky a následné činy zapnuté na autopilota. Mimo jiné si lze zakoupit či vyrobit obaly vlastní a stálé, navštěvovat takzvané “bezobalové obchody,” jejichž účel vyplývá už z názvu, občas zavítat na farmářské trhy, kde nejen naleznete bio čerstvé ovoce, zeleninu a jiné potraviny, ale také tím podpoříte lokální české zemědělce. Pokud jste sami přesvědčeni, že se bez průhledných parťáku neobejdete, můžete alespoň být tak trochu rebelové a jednorázový plast použít opakovaně.